Halloween. Dušičky. Předvečer všech svatých. Día de los Muertos. Podzimní dziady. Samhain.

V Polsku, Bělorusku a Pobaltí se (nejen na podzim) slaví takřečené dziady neboli „dědky“ ve smyslu „svátek předků“. V Česku a na Slovensku tento svátek známe hlavně v pokřesťanštěné podobě coby Dušičky, ale někteří by mu řekli také Návy. Keltové měli Samhain (čti „sauin“), z níž se zřejmě vyvinul Halloween, a v latinské Americe se zase slaví Día de los Muertos. Ať už komorní rodinná oslava nebo spektakulární průvod kostlivců, pojítkem mezi těmito svátky je přivítání duší zemřelých, které prý na konci října, ve dnu napůl cesty mezi rovnodenností a slunovratem, přicházejí z onoho světa.

Co se duchů vašich příbuzných týče, abyste je navedli ke stolu, na němž má být o tomto čase prostřeno i pro ně, podle Irů a Skotů můžete za okno vystrčit plápolající svíčku zasunutou třeba do vydlabané řepy. Poláci schválně polévali stoly nebo hroby mrtvých a drobili na ně, aby se duše předků mohly napít a nasytit. Během dziad se také nesměly dělat některé práce. Například se nemělo vylévat vodu z okna, abyste případné duše pod ním nepolili, nebo šít, protože co kdybyste si třeba dědečkovu dušinku nechtíce přilátali k haleně?

A protože některé duše můžou mít zlé, zlé úmysly, zvlášť pokud daní lidé zemřeli násilně, nebo se zpoza pozvednuté opony mezi světy přikrade i něco mnohem horšího, je dobré buď obložit cestu také děsivě vyřezanými dýněmi a zapálit pořádnou vatru nebo se navléct do starých hadrů, pomalovat si obličej či si ze dřeva děsuplnou škrabošku vyřezat. Doporučuje se zkrátka vypadat jako děsné strašidlo a zlé duchy (nebo koneckonců i zloduchy) tak zdárně odradit.