About our music

or, Bad Weather, Bad Luck

Obadeea
[: Starka virna vestalia :]
Obadeea, monye

[: Stala, stoita, stala, stoita,
stonga raero,
Whit saes du, da bunshka baero? :]

Language: Norn
Author: unknown, the text survived
as the lyrics of the Orkney folk song
The Unst Boat Song

„Wicked weather coming
[: Strong winds
Blowing from the west :]
Trouble coming, folks
[: Put the boat in order,
Brace the mast
What do you say,
Will she carry us? :]“

(translation: Romana Švachová)

Urð hétu ęina, / aðra Verðandi, / skǫ́ru á skíði / Skuld hina þriðju / þær lǫg lǫgðu, / þær líf køru, / alda bǫrnum, / ørlǫg sęggja

Þaðan koma męyjar / margs vitandi / þríar ór þeim sæ, / es und þolli stendr

Language: Old Norse
Author: unknown, an excerpt from the Poetic Edda, Codex Regius, „Völuspá“)

„Urth is one named, Verthandi the next, — / On the wood they scored, — and Skuld the third. / Laws they made there, and life allotted / To the sons of men, and set their fates. / Thence come the maidens mighty in wisdom, / Three from the dwelling down ‚neath the tree.“

(translation: Henry Adams Bellows,
„The Wise-Woman’s Prophecy“)

No lyrics.

A ještě tu noc se stane něco tuze zvláštního. Domovík, jenžto opatrovával rybářovu chatrč a dával bedlivý pozor na ženu a děti, obzvlášť tehdy, když rybář býval na jezeře či v osadě, v spánku u prahu předních dveří chatrče něco zavětří. Čichá, čichá. V nočním větru vane venkem něco nekalého. Něco ponurého. Něco lichého.

лихо ходит во дворе / спрячься, любый, в конуре / за пятами три версты / за плечами три беды / сядь-ка тихо не дыши / либо лихо сокрушит

Language: Czech, Russian
Author: Romana Švachová
& Vladimíra Salášková

„Something strange happened that very night. A domovyk, who looked after the fisherman’s hut and who kept a watchful eye on the wife and children, especially when the fisherman was on the lake or in the village, smelled something while sleeping at the hut’s front door of the hut. Wrinkling up its muzzle, it sniffed. Something sharp was blowing in the night wind outside. Something grim, something nasty. Something wicked.

„It is dashing now across the yard / Everyone hide now in the barn / Countless versts left behind / Troubles all ways on its mind / Sit still, do not even dare to breathe / Or the wickman shall come, and it shall seethe!“

(translation: Romana Švachová)

Zapadá slnko, stmieva sa
Z očí panny cítiť strach
Zajtrajším dňom sa rozhodne
Či získa jej srdce, či sa obráti v prach

Jeden rytier šľachetný
Statný sťa storočný dub
Kvôli panne sa rozhodol prísť
Na druhej strany zeme kút

Prvýkrát sa zaľúbila
No úspech lásky zatratila

Deň, ktorého sa panna bála, zrazu nadišiel
Celú noc si zazlievala tento hlúpy výmysel
Zbaviť sa každého nápadníka,
ktorý o jej ruku požiada
Všetkým sa len posmievala
No dnes jej hrdlo zoviera

Zapadá slnko, stmieva sa
V očiach panny vidieť žiaľ
Krutosťou voči ostatným
Stratila lásku, ktorú každý by si prial

Language: Slovak
Author: Denisa Kašpar Jesenská
after the Lichnice Castle’s folk tale
O panně Miladě

„The sun is setting, it’s getting dark, and the maiden’s eyes
Are full of fear
Tomorrow it shall be known
Whether he will win her heart
Or turn to dust

„One noble knight
Sturdy as a century-old oak
For her, he came
From the land’s other side

„For the first time ever she fell in love and yet
It was all doomed from the start

„The day she dreaded was here
All night long, she was cursing herself
For the foolish scheme
How to get rid of every suitor
Who would dare to ask for her hand
All she has done was mock them all
But tonight? Her breath catches in her throat

„The sun is setting, it’s getting dark, and the maiden’s eyes
Are full of grief
Falling into the trap of one’s own, she lost
What anyone would have wished for“

(translation: Michaela Osičková
& Romana Švachová)

(Tkadleček) Ach na tě, ukrutný a vrúcí shladiteli všech zemí, škodlivý škuodce všeho světa, smělý mordéři všech dobrých lidí! Aj, ty Neščestie, aj, buď proklato vším stvořením! Jáť sem ten jejie byl věrný a pilný služebník a věrný stráže jejie cti a hotový beze všie lenosti slúha. Tys’ mě odlúčilo od nie, tys’ to, zlé Neščestie, zjednalo, zlé a hanebné Neščestie, ještos’ ze mne viece nežli vdovce, viece nežli sirotka, viece nežli ztracence učinilo. Kterak jest méj zmilitké, méj převýborné, ana ješče jest živa, ana ješče jest zdráva, ana ješče v najvětšie kratochvíli, ač ne mně, ale jinému? Hanebné Neščestie, poněvadž pravíš, žes’ moci veliké, pověz mi, odkudž, co jsi, kde jsi na světě anebo kdes’ se vzalo. I kak jest to, Neščestie, žes’ k tomu biednému úřadu vysazeno? Nedarmoť jest přezdieno Neščestie, totížto Nečasie. Ty jsi jako jestřáb a jako krahujec a jako titížto ptáci. Ty jsi jako vlk a jako rys, jako nedvěd; k lidské škodě bez hanby vše činíš, což činíš. Ty si horší nežli kat a ty si falešnějšie nežli črt, ty si pak nelítostivější nežli který zúfalec, a tys’ snad jedno přivyklo tomu a jiného nemáš za utěšenie, jedno se smieti, když na tě kto pláče, když na tě kto úpie, když na tě kto lká a křičí. Tebe, Neščestie, měl bych na tě křičeti hrdlem hlasitým, léhaje a vstávaje, o tobě zvláštnie piesně mrzuté a nelibé skládati i je všady prozpěvovati!

Aj počkaj, počkaj, šelma jakási
Co sem se nastál u oken vašich
Co sem se nastál u vašich dveří
Nešlas, má milá, nešlas otevřít
Nastál se, nastál, na tě navolal
Tebe, děvečko, licho miloval, licho miloval…

(Tkadleček) Ba, škaredé Neščestie, divíš se tomu, proč se tebe nebojím? K tomu slyš! Jáť sem člověk, stvořenie božie, a ty jsi kakás’ obluda. Hen ten!

(Lichočar) Ej, Tkadlečku, jistě a zajisté jest nám tebe směšno, protože tak dětinsky s námi mluvíš. Bychom my od počátka prvnieho člověka, jenž z hlíny byl slepen, až do sie chvíle nebyli svú moc ukázali, však by již jeden druhého jedl, neboť by se žádný druhého nebyl bál, nebť by žádný o pokoře a o nízkém stavě nebyl věděl aniž by byl uměl seznati, co dobrého a co zlého.

Licho miloval, sobě namlúval
Já sem se na vás pod oknem díval
Pod oknem díval u vašich dveří
Nech žáden synek pannám nevěří, pannám nevěří

(Tkadleček) Neščestie, pomni, žes’ pravilo, žes’ bylo od počátka světa a že ješče do skonánie světa býti máš. Zdas’ mě tiem chtělo uhroziti, bych se proto tebe lekal a bál? Na něj!

(Lichočar) Bychom až do sie chvíle nebyli svú moc ukázali, všichni by byli chtěli pány býti. Ryby všecky rozličného a dávného přirozenie, tyť by byly již nestatčily, všechna zvěř, malá lesná i veliká, divoká i nedivoká, tať by již byla zahynula, ptačstvo, toť by bylo již sešlo. Všichni lidé by byli chtěli pansky a bez řádu sobě k vuoli a k libosti bydliti a živi býti. Vešken svět takýmž během a takýmž nepořádem byl by již úzek pro lidské zpupnosti, pro lidské hrdosti, úzek, krátek a neprostran!

Language: Old Czech
& North Moravian Czech dialect
Author: unknown, excerpts from The Weaver (Tkadleček) and North Moravian folk song
Ja počkaj, počkaj, šelmo jakási

„(The Weaver): Oh for thee, cruel and seething destroyer of all lands, pernicious corrupter of all the world, bold murderer of all good men! Behold, thou wickedness, behold, be damned by all creation! I was her faithful and diligent servant, and faithful guard of her honour, and ready to serve her without all idleness. Thou hast separated me from her, thou hast made this, evil wicked wickedness, evil and shameful wickedness, which hast made me more than a widow, more than an orphan, more than a castaway. How is my dearest, my most excellent, and yet alive, and yet well, and yet in the greatest of pleasures, though not to me, but to another? Shameful Mischief, since thou sayest thou hast great powers, tell me whence, what thou art, where in the world thou art, or whence thou art. And how is it, Impurity, that thou art set down to this poor office? It is not for nothing that it is called Misfortune, that is to say, wickedness. Thou art as a hawk, and as a raven, and as such birds. Thou art as a wolf, and as a lynx, and as a bear; to man’s hurt thou doest all that thou doest without shame. Thou art worse than an hangman, and thou art more deceitful than a devil, and thou art more unmerciful than a desperate man, and thou hast got one thing in thine heart, and thou hast no other to comfort thee; thou laugh merrily when any one weeps, when any one cries, when any one wails, when any one shrieks. I ought to shout at thee, I should shout at thee with a loud throat, lying down and rising up, and to compose and sing about thee special songs of sullen and displeasing things, and chant them everywhere!

„Wait, wait, wait, you some kind of beast / I’ve been standing so long next to your windows, to your door / Yet you haven’t opened, my dear / You haven’t though I’ve been calling / Oh he loves you, my dear, doesn’t he / The wickedness loves you, oh the wickedness loves you…

„(The Weaver) Nay, ugly Mischief, you wonder why I am not afraid of you. Hear this! I am a man, a creature of God, and you are such a poor beast. Folks! That one over there!

„(Lichočar) Hey, Weaver, surely and certainly we find you funny, because you speak to us so childishly. If we had not shown our power from the beginning of the first man, who was made of clay, until now, one would have eaten the other, for none would have been afraid of the other, for none would have known of humility and low estate, nor have known what was good and what was evil.

„The likho loves you, has been wooing you / I’ve watched you from beneath the window / Beneath the window, next to the door / [: Let no lad trust a lass :]

„(The Weaver) O Wicked one, remember that thou saidst thou wast from the beginning of the world, and that thou shalt be until the end of the world. Would I be afraid of thee, and be threatened by thee? Folks! Get him!

„(Lichočar) Oh you, Weaver. If we had not shown our power till now, all would have wanted to be masters. All the fish of various and ancient natures, these would no longer be alive; all the beasts, small and great, wild and untamed, these would have perished; the birds, these would have passed away. All men would have wanted to live and be alive without order and to their own pleasure. The whole world would have been in such a state and in such a disorder, and would have been cramped for human vanities, for human pride, narrow, short, and disorderly.“

(translation: Michaela Osičková
& Romana Švachová)

Instrumental composition partialy inspired by the tradfolk Irish jig Banish Misfortune.

No lyrics.

Teče voda / vy meňi mamočko svatbu vystrojiľi / ěo mene mamočko v čužym sviťi čeka

Teče voda, teče, po kameňu čerka, šo mene mamočko v čužym sviťi čeka?

Neraz vy, mamočko, pro mene plakali / Pokym ste ňa, mamko, ďivko vychovaľi

Aňi ne zbačilam, jak ste postariľi / By jem vas do smerťi muhla dochovaťi

Language: Rusyn language
Author: unknown,
taken from the Rusyn folk song
Teče voda, teče

„The water’s flowing and you’ve arranged the wedding / But Mama, what’s waiting in the strange world?

„The water’s flowing, skimming over the stones / But Mama, what’s waiting in the strange world?

„From time to time, you’ve wept for me while bringing me up / And I haven’t noticed you’ve been getting old / I’ll take care of you now till the end“

(translation: Romana Švachová)

O, cradle row, cradle go / Aye hush, me bairn witin / Far’ll come wi’ dose o’ gowl tae pay t’ nuiris fee / He’ll pit ae gowl chain roon dy neck and tak du oan t’ sea / Far, far away frae me / Oot doon t’ gey caal sea.

O, cradle row, cradle go / Me lillie finman witin / I ken o’ me woeful fate / t’ wickman I may find een day / Ae hunter guid he’ll seem tae be / ut sure he’ll brak me heart in tree / Wen t’ first ae shot e’er he shuits / Will kill baith dy faether and du

Language: a made-up English dialect
Author: Romana Švachová after the Orkney-Shetlandish folk ballad
The Great Silkie of Sule Skerry

No lyrics.

Věky kráčí loukou, lesem
Nůši bídy s sebou nese

Langauge: Czech
Author: Vladimíra Salášková

„For ages crossing the woods and meadows / Carrying the packbasket full of misery“

(translation: Romana Švachová)